Oderští motorkáři

Odry Oldtimer tour

2002

Mám boroliozu, mononukleozu a nějaký bordel v krvi. Když paní doktorka zjistila, co mi všechno je, prohlásila „ ááá panáček si chová vlastní zoologickou zahradu“.

Proč píši o nemocech? Začnu trošíčku obšírně. Před chvílí jsem dočetl Jawandr 2005 a po poznámce v komentářích (že bylo sepsáno po 8mi letech) jsem se rozhodl zavzpomínat na naši první velkou jízdu po republice.

Takže jo. Datum odjezdu se změnit nedá. Ukecal jsem doktorku, aby mě nezavírala na infekční a jako místo léčení hlásím Tísňavy. Kámoš tam má chatu a je to mimo civilizaci. Tam mi snad kontrola nepříjde. Dávám pusu manželce a své dvouleté dceři (pochopitelně na líčko, jsem prudce infekční) a jdu na zahradu, kde máme sraz s ostatními. Scházíme se na čas a začínáme nabalovat stroje. Jelikož skoro všichni v tomto máme praxi, můžeme vyrazit na čas. Vyrážíme v sestavě: Bacil (jako že já) Jawa 250, Jiřinka Jawa 250, Pupek Jawa 250, Pepyk Jawa 250, Jichajde Jawa 175. Ještě se k nám má připojit Czompe Jawa 250, ale to až druhý den někde kolem Sázavy. Cílem dneška jsou Nové Mlýny. Rodiče Pupka tam mají maringotku, která nám poslouží jako útočiště první noci. Jedeme z Oder na Hranice a dále na Lipník. Za Lipníkem najíždíme na nový úsek dálnice (otevřený nedávno) Vjíždíme na dálnici, v zrcátku si hlídám Pepyka, anóbrž je to začátečník. Po cca třiceti minutách jízdy (myslím tím od chvíle co jsme vyrazili) zmizel Pepyk ze zrcátka. Zastavuji před tunelem a chvíli čekám. Jo mobily tehdá ještě nebyly tak rozšířené. Už to chci otočit, když doráží Pupek a s úsměvem hlásí „ Pepykovi spadly všechny věci, přejel mu je kamion a teď to sbírá“. No co už. Do konce čundru nosí trika s módním designem zánovních kamionových Barumek. Vyrážíme dál a po cca dvaceti minutách dorážíme ku Olomouci. Na první křižovatce zastavuje Jiřinka. Dozvídám se, že zadřel. No co. Zkoušíme prošlápnout motor, jak je to zlé. Motor v pohodě. Rozjíždíme se a opět cinkot. Zkoumáme co se to děje. Ha, kryt řetězu se zázračně ohnul a škrtá o řetěz. Kombinačky, pět minut práce a už fičíme dál na Brno. Jelikož se pohybujeme rychlostí kolem sedumdesátky, troufne si na nás kdejaká Avie. Jedu poslední a blokuju náš pruh, aby nás předjížděli LEVÝM pruhem. Na večer dorážíme na Nové Mlýny, zabydlujeme se a hurá na pivo. Já na minerálku, jelikož by mě to v mém infekčním stavu složilo. Stejně jsme utahaní jak koťata, tak brzo uléháme. Dobrou.

Venku se přežene bouřka, vyčistí se vzduch a ráno namaluje na oblohu nový, krásný den. Ráno vyrážíme směr Chotusice, kde se nachází veterán-bazar-muzeum. Svištíme po dvoupruhu na Brno. Sem tam nás zasype sprškou písku plně naložená Tatra, sem tam zase ta natěsno jedoucí Avie. Pepyka mám před sebou. Aby se zase neztratil. Blíží se sjezd na Prahu. Je mi jasné, že musím Pepyka předjet a ukázat mu kde sjet. Přidávám plyn, mávu na Pepyka a gestikulací vysvětluju, že budem sjíždět. Kýve hlavou, jako že jo. Ukázkově blikám rukou a těsně před Pepou sjíždím. Ano, je mi jasné, že je vám to jasné, že mu to zas tak jasné nebylo. V zrcátku vidím Pepyka, nezměněnou rychlostí pokračovat po dvoupruhu. Naštěstí svůj omyl záhy poznává a sjíždí nájezdem (tehdá ještě nebyl takový provoz). Fičíme po dálnici směr Praha. Čas se pomalu vleče, začínají bolet záda a ta část těla, po který tak rádi plácáme ženský.

U Humpolce dáváme pauzu. Cígo, napít, protáhnout, nakopnout a hrrrrrr. Jiřinka nejede. Opět. Motorka jde nakopnout, ale po přidání plynu chcípá. Viník je objeven záhy. Zlomil se plíšek držící jehlu v karbecu. Kousek drátku, pět minut a jsme zase na cestě. Dorážíme do Chotusic. Je zavříno. Zkoušíme volat na udané číslo, zdali by nešlo otevřít. Přepis rozhovoru: Bacil: Dobrý den. Bylo by možné si dneska prohlídnout Vaše muzeum? Majitel: V kolik přijedete? Bacil: Stojíme před branou, Majitel: No tak pojďte dááál. Za branou nás čeká majitel v roztrhaných teplákách, Ford Mustang z kraje sedmdesátých let, asi 20 tun náhradních dílů a takové skvosty jako Čechie, Nimbus, snad všechny Jawičky, Henderson a podobně. Slintáme, kecáme, chválíme a vůbec se nám z tama nechce. Bohužel, čas je nepřítel a Czompe nám už jede naproti. Má zpoždění. Měl dorazit do Chotusic, ale nestíhá. Setkáváme se pod Sázavským klášterem (či co to bylo) ve městě Sázava na břehu...chvíle napětí....ano Sázavy. Blíží se večer. Jsme unavení a tak rozbalujem stany na břehu řeku u nějakého stánku s alkoholickými nápoji. Já opět minerálku. Ku..a, vždyť je to dražší jak pivo a je toho míň. Vykládáme zážitky, chlastáme (alespoň někteří), plánujem zítřejší den a je fajn. Konečně v plné sestavě.

Czompe momentálně bydlí u Benešova, kde bude naše zítřejší první zastávka. Eva nám prý navařila plný kastrol guláše. Paráda. Mydlíme to po okreskách, cestách i necestách a Czompe, ač také začátečník, to rube, že mu tak tak stíháme. Nicméně příroda je nádherná, cestovní rychlost  Jawičkovská, takže je čas i na kochání. Sem tam. V Benešově trestáme obrovský kastrol guláše a už nás to zase žene dál. Dneska máme v plánu technické muzeum v Práglu a na večer do kempu. Vyrážíme po vydatném guláši. Motorky prej necháme na Budějárně a pojedeme sócou. Tak jo, sice nevim, co to znamená, ale budiž. Projíždíme Práglem. Na jedné křižovatce řídí provoz orgán. Jak orgán zmerčil šest Jawiček, vše zastavuje a nechává nás projet. Říkám si, poklona pro Jawu. Až z odstupem času sem si uvědomil, že se lek, že to někomu zdechne a bloknem celou Prahu. Jedeme sócou a budíme drobné pozdvižení. Například, Pupek obdivuje eskalátory. Vysvětluju mu, že jako schody, co samy jedou. Na to Pupek, znám eskalátory, to mají v Ostravě v Lasu, ale né tak dlůhé. Jelikož ale máme týmové trička, je všem jasné, že jsme exoti a spíše se smějí a dávají se s námi do řeči. Starším ročníkům vlhnou oči a vzpomínají, jak kdysi taky měli Jawičku. NTM je bomba. Motorky, letadla, auta a výstavky různých hodinových strojků atd. Ale jak už to bývá, čas tlačí. Chceme stavět stan ještě za světla. Vyrážíme z Prahy. Dnešní cíl Nová Živohošť. Opět jedeme krásnou krajinou. Jako obvykle uzavírám skupinu a říkám si, že už se dlouho nic neposralo. Sjíždíme z kopce a začínají zatáčky. Blížím se k první zatáčce, a co nevidím. Totiž co vidím. Štěrk. Hrábnu po brzdě, držím ji jak pitbul větev, ale brzdný účinek se nedostavuje. Z dodnes nevysvětlitelných důvodů vyhlašuje přední brzda stávku a já proti své vůli podnikám krátký výlet škarpou do lesa. Sakra. Ostatní už jsou v trapu a já musím táhnout Jahodu ze škarpy sám. Oslabený vlastní zoologickou zahradou to jde těžko. Ve chvíli, kdy stavím Jahodu už na asfalt, slyším za zatáčkou dvoutaktní bublání. Samozřejmě se pro mě vrátili, akorát sem to musel odedřít sám. Naklapnu vypadlé světlo, do kapsy strčím uraženou stupačku a jedu s ostatními do kempu. Při hledání vhodného fleku projíždíme kempem a tady už nám lidi vážně tleskaj. Boží. Jsem totál. Všichni jdou za muzikou, já to však nezvládám. Ani se nemožu ožrat. Jdu spát. Dobrou.

Ráno vstávám mezi prvníma. Vykouknu ze stanu a vidím Pepykovu Cassidu pověšenou na řídítkách. Dostávám nápad. Večer jsme s Pupkem sežrali půlku melouna a prázdná slupka se nám zdá jako adekvátní náhrada za Pepykův kokos. Provádíme výměnu a k veselí všech čekáme na reakci. Pepyk to nějak nepobral. Je nasraný a pořád se ptá po přilbě. Když mu po několikáté vysvětluju, že ji má na řídítkách, shodí ji na zem a rozkope (ten meloun). Raději mu kokos vracím, Pepyk se uklidňuje a jede pro snídani. Nakopává ovšem Jahodu s výfuky u hlavy Pupka, který se vrátil hodně pozdě a v tuto ranní hodinu ze sebe chrlí velmi pikantní nadávky. No nic, balíme a pokračujem. Já, Pepyk a Jiřinka se vydáváme na cestu domů. Dochází prachy a někteří musí do práce. Pupek, Czompe a Jichajde vyrážejí směr Temelín.

Z vyprávění: Jichajdovi někde za Temelínem vyhořela celá elektrika. Sehnali ji v nějaké vesnici a po návratu domů ji posílal z5. Zbylé dva dny, co jsme se neúčastnili, ostatní strašně chlastali a pařili, ale nakonec se ve zdraví dostali domů. Zážitků bylo celkově více, ale nedá se popisovat vše. Hodně taky padlo za vlast snížené schopnosti uchovat v prostoru mezi ušima vzpomínky. Teďkom, jak si to po sobě čtu, zjišťuji, že mi někde chybí jeden den. Ale asi nebyl tak intenzivní, nebo se to všechno prostě jenom s odstupem času slévá. Takže udávaná časová posloupnost je pouze zevrubná. Každopádně to byl první velký výlet po republice na motorkách a rozhodně stál za to. Omlouvám se za nedostatek fotek, ale tehdy ještě digitály nebyly a fotilo se na obstarožní ruský foťák, ze kterého moc fotek nevyšlo.

Náklady na osobu si už taky nepamatuju, navíc byly jiné ceny. Co si pamatuju, tak nejnižší dosaženou spotřebu během čundru. Věřte nebo ne Jawa 250 rv. 1956  2,7l/100km. Všem se cestou něco porouchalo a bylo opraveno v řádech desítek minut na cestě. Pouze já a Pupek, jak jsme vyjeli, tak jsme se vrátili. Upadlou stupačku nepočítám jako poruchu. Kdybych nevyplachtil do lesa, stupačka by neupadla. Ujeté kilometry už neodhadnu ani z přiložené mapky. Navíc kolem Prahy jsme toho najezdili více, avšak si už nepamatuju kde všude.

Červená je trasa (zběžně) a modrá trasa odpojivší se skupinky.

PS: Jawička je pořád v garáži a sem tam ji proženu. Bohužel na podobnou akci se mnou už asi nikdo nevyrazí, neboť Jawičku už má málokdo (myslím z naší motobandy).

I když kdo ví??????

                                                                                                       Bacil