Oderští motorkáři

BMW F 650 CS SCARVER

Krátké povídání o zajímavé motorce, která si našla cestu do naší motogaráže. A proč jsem se rozhodl psát o motorce, která vlastně ani není moje? Možná proto, že o ní moc zmínek není. Možná proto, že si myslím, že je dost opomíjená. A to neprávem. A možná se mi jenom chtělo. A proč zrovna Scarver? Je to motka mojí drahé polovičky, jmenuje se Bonbonek a vlastně sem se rozhodl, že ji budu dlouhodobě testovat. Samozřejmě se svolením majitele. Takže první příspěvek na téma Scarver se bude jmenovat „ jak to všechno začalo“.

Jak to všechno začalo:

Původně měl do naší motogaráže přibýt Mazlik II. Jenže na jaře jsme navštívili Brněnskou výstavu motocyklů a bylo vše jinak. No né. Jasně že jsme Scarvera na výstavě neviděli. Stalo se však, že na živo se motocykly BMW mojí ženušce zalíbily. Zejména F 800 R. Tenhle stroječek je však poměrně drahý, jako většina BMW, a pro nás a naše peněženky prakticky nedostupný. To mi ovšem nezabránilo, abych poučil mé lepší já o portfoliu motocyklů BMW. No a tam to začalo. Tam se zrodila podvědomá touha po Scarveru. A to podotýkám, pouze podle fotek. Jelikož si tyto báwa drží cenu, nemysleli jsme hned na jeho koupi. Pouze podvědomí stále vyřazovalo finančně dostupné modely, až na konec zbyla alternativa Mazlik II (babka). Sezonu jsme odjezdili na jedné motce a střídali se za řídítky. Na konci sezony, jak už to bývá, jsme opět začali řešit další rok. Na jedné motorce to už nepude. A opět začalo nanovo shánění dalšího člena motogaráže. A opět jsme skončili u Mazlika II. Ovšem, jak už jsem se zmiňoval, podvědomí zapracovalo a Boženka mě ukecala, že než koupíme toho Mazlika, že chce alespoň prubnout jak se jezdí na tom Scarveru a jeký že to má posez a majitelé si to tak chválí a potřebuje vědět, jestli neudělá chybu s Mazlikem a Scarver je tak háský a aspoň vidět na živo atd atd atd. No co se dá dělat. Chvíle brouzdání na interfernetu a už vytáčím číslo do Opavy, kde jsou k mání hnedle dva. Je to sice mimo naši cenovou hladinu, ale co už. Když to chce, může se svézt.

             Pod rouškou blížící se tmy dorážíme do Opavy a čekáme na majitelku. Ta vzápětí přichází a otevírá garáž. Zlatá metalíza, padáky, ABS, vyhřívané hefty a ten ufoidní kukuč a je vymalováno. Dříve jsem to u mého lepšího já ( v souvislosti s motorkama ) neviděl. Jiskra v oku a toužebný pohled. No jejda, ona se mi ženská asi zamilovala. Vytahujeme Scarvera, startujem a domlouváme projížďku. Jelikož jsme v centru Opavy a Boženka to tu nezná, pojedu na motorce a holky přede mnou autem. Někde na kraji města provedeme výměnu. Vyrážíme a na první křižovatce málem padám. Sakra, co se to k...a děje? Už jsem letos na Scarveru jel a moje vzpomínka byla někde kolem excelentní ovladatelnosti ale  todle, todle nejde udržet. Na druhé křižovatce je mi vše jasné. Prázdné gumy. Ještě že jsem jako první jel já. Zajíždím k benzínce a tlakoměr odhaluje pouhých 0.8 Mpa v přední pryži. Dofoukávám a najednou........ Safra Někdo mi vyměnil motorku. I přes pouhých 5 stupňů nad nulou skládám Scarvera do každé zatáčky jak za slunečného dne. V tuto chvíli si uvědomuji, jak se Boženka projede, nebude chtít nic jiného. Mé myšlenky se vzápětí potvrzují a je mi jasné, že budem muset přišetřit. Cestou domů hledáme důvody proč zruinovat účet a koupit Scarvera hned. Doma probíhá rodinná porada, děti se smiřují s tím, že letos Ježíšek nepříjde a místo vánočního cukroví a kapra, budou brambory na loupačku. Jo a místo stromečku ozdobíme Mazlika a Scarvera.  Hu, dvě štamprle pelyňkové a vytáčím opět Opavu. Slečna mile dává menší slevičku a je rozhodnuto.

První větší seznámení:

Sluníčko svítí, nebe téměř bez mráčku, ale přesto podzimní větřík čítající asi 8 stupňů celsiových statečně rozhání hromádky spadaného listí. Oblékám si hadry, vkládám do bundy termovložku a jedu pro dědu. Bude můj koopilot při zpáteční cestě z Opavy. Během těch 30ti kilometrů, ve vyhřátém Fokouši, debatujem o zvláštnosti, pro kterou jedem. Boženka je v práci, takže se sveze až  pojedem z evidenčky. Předání stroje a papírování popisovat nebudu. Klasika klasická. Děda odjíždí a já mám konečně trochu času blíže si prohlédnout Bonbónka. No zamíchám sem i pocity z chvíle, kdy jsem viděl a jel na Scarveru poprvé.

Takže?: No, ehm, asi.... hmmmm.... tak tedy????.....jo, je to divný, vypadá to úplně jinak než cokoli co běžně (podotýkám běžně) jezdí po silnici. Místo nádrže to má bazén, hi hi hi, a nádrž pod sedlem. Ten letecký uzávěr ale vypadá fakt dobře. A ty madla kolem bazénku, stejný designový prvek je použit u držáku plexi, taky dobrý. Ta letmá kyvka je luxusní designový počin a ladí k ní i ty třípaprskové kola. Boční linie prolisů s modrobílou vrtulí mě evokuje sportovní vozy BMW ze 70 a 80 tých let. A vlastně ten protáhlý kukuč Bonbonku taky sluší. Dokonce moooc. Sádra, ten baworák je vážně pěknej. A navíc ta zlatá metla......čistý řemen a  ABS? No uvidíme jak bude na motorce užitečný. Jo, abych jen nechválil. Mírně rozpačitě na mě působí tvar a grafika budíků. Trochu předběhnu. Po třiceti kilometrech už s tím problém nemám. Tak jo dýzájn bychom měli. Každý si musí udělat obrázek sám. Já hodnotím motorky jen a jen čistě subjektivně. A nikdy jinak. Báwo je krásný, jiný, je to ufoň a …. asi.....čoveče jo, mám to rád. Jedem domů. Osm nad nulou, svítí slunce a vyhřívaný hefty pomáhají skřehlým prstům. Startuju, dávám za jedna a jedu přepisovat motobudoucnost jednomu povedenýmu strojku. Opět použiju dojmy s mého tenkrát poprvé a teďkom poprvé. Jak jsem už psal. Ovladatelnost je excelentní a já při kličkování centrem Opavy začínám chápat význam slova funbike. A taky chápu, proč BMW použilo pro pojmenování F  650 cs složeninu slov scateboard a carving. Přední sto desítka řeže asfalt jak pila, zadní stošedesátka ji úspěšně sekunduje a zahřátý Pilot Sporty drží i v téhle kose jak přibitý. Kvalty tam padaj tak lehce, že o nich ani nevím. Pružnost motoru je taky perfektní. Teda, samozřejmě se tady bavíme o jednobuchu, aby bylo jasno a aby někdo nezapomněl. Když necháš motor klesnout pod dva tisíce, sice se sebere jen zvolna, ale zato se legračně roztřepe plexi. A vibrace? Čekal jsem že se to bude třepat jak vibrátor mojí ženy, ale kupodivu nic. Jasně, na volnoběh na stojánku vám shodí rukavice za pár vteřin, ale jak se rozjedete, klid a mír. Mimo město se dá čutnout five gear a jen točit plynem. Na padesát kobyl umí jednobuch celkem slušně utíkat a jak se otáčky překulíkujou přes čtverku, pěkně potahá za pařáty. V kostce je motor takový ten kámoš do nepohody co nenechá ve štychu, pěkně povozí a odpustí i nějaké ty začátečnické chyby, např. při řazení. Spotřebu a podobné věci budem řešit nejdříve v půlce sezony. Teďkom se bavíme o prvním ošahání. Letím do kopce přes Kajlovec a Lesní Albrechtice. Na tachu lehce přes devadesát a když chci předjíždět plechovky, stačí více zatáhnout a hned jsem vepředu. Na kopečcích trochu fouká, ale origo plexi odklání hlavní nápor (vyšší by bylo, alespoň v téhle kose, lepčí) a já se přistihuju při tom, jak se bavím a těším se na Vrchy, kde je pěkné esíčko a cesta na Fulnek se pěkně klikatí. Před Vrchy zastavuju na krajnici, abych poupravil baťoh a při té příležitosti zkouším ABS. Najíždím na šotolinu a ,už v malé rychlosti, mačkám silněji přední brzdu. ABS lehce ťuká do páčky a mám divnej pocit jako že to přestalo brzdit. Hmmmm nezvyk. Samozřejmě to zabrzdilo a bez smyku a bez držkopádu, ale jak říkám, nezvyk. Tak, Vrchy a parádní esíčko. Nějak mi nevadí nízká teplota, když Scarvera přehazuju ze zatáčky do zatáčky. Připadám si, jako bych jel na horském kole. Tohle bude jeho parketa. Složitější technické pasáže budou na Scarveru skutečným zážitkem. Už se těším, jak si sem tam na vyjížďce prohodíme stroje. Boženka si vybrala skutečně dost dobrej bajk. Tohle prostě musí bavit.

               Přijíždím do Hranic, absolvuji evidenční kontrolu. Chi, povím zážitek z STK. Přijedu, předám papíry, zaplatím poplatek a pán říká, „Zajeďte s tím dovnitř, zkontrolujem to“ a tak vjíždím do vrat a najednou se sbíhají všichni zaměstnanci es té ká a koukaj jak z jara a prej co že to jako je? A hele to je Báwo a to se někdy vyrábělo? Aji pán co dělá motorky (na tom es té ká) kouká a říká, že to jako zná, ale na živo to ještě neviděl a u mě najednou Scarver poskakuje o další příčky nahoru, protože mám individualitu rád (hi hi, proto jezdím na jedné z nejtuctovějších motorek na trhu) a je to fajn pocit vybočovat a nebýt jako ONI.

               Dorážím do kanceláře, kde čeká Boženka. Dneska končí dřív, protože má svátek. Má novou motorku, VLASTNÍ MOTORKU, takže je celá nedočkavá, jde se hned převlíknout do motohader a vyrážíme domů. Stále je pouze osum nad nulou a jak znám svou ženu, vím, že umrzne dříve, než vyjedeme z areálu firmy. Ale vona nee. Vzápětí tahá za heft a mám co dělat, abych ji stačil. Vyjíždíme z Hranic a opět mi mizí v dálce. Dojíždím ji až v Bělotíně. Na výjezdu z Bělotína předjíždí osobák zároveň s kamionem, v zatáčce a přes plnou a já si náhle uvědomuji, že ona se skutečně baví. Člověk, který pod 25 stupňů nefunguje, se neskutečně baví, i když bude dva dny rozmrzat. A to všechno zásluhou tohoto vyjímečného Scarvera. Po příjezdu domů konstatuji, že ji Báwo mooc sluší a v duchu ji vítám mezi pacoše.

(fotka není po příjezdu, ale už v civilu)

             Takhle proběhlo první seznámení s netradičním, neokoukaným a hlavně velice zábavným Scarverem. Říkám si, že tadle zima bude dlouhá a na jaro se budem těšit zase trochu jinak než doposud. Takže dobrou noc a háské sny o kvalitním sluníčkem vyhřátém asfaltu. 

                                                                                                                                       Bacil.

Edit 13.8.2015

Tak jo. Sliboval jsem nějaké postřehy po sezoně a nějak se k tomu nedostal. A ejhle, koukám, že už uplynulo těch sezon více, tak se k tomu musím konečně dokopat. No co bych tak k Ufoňovi řekl. Zabydlel se v naší garáži a rok od roku nás přesvědčuje o tom, že se z ní jen tak rychle neodstěhuje. Přemýšlím odkud začít. Začneme negativy. přestala svítit kontrolka rezervy a ani v autorizovaném BMW zatím nepřišli na to proč. Ale co, na kontrolku to nejezdí a dálnicím se vyhýbáme. A proč dálnicím? To je jediné místo, kde se Scarver necítí úplně dobře. Ne, že by dálnice nezvládal. Konstantní rychlost kolem 140 km/h udržuje s dostatečnou výkonovou rezervou, ale jde cítit, že to není ono. Že už začíná trpět. Mimo dálnici jsem nenašel silnici, nebo místo, které by Scarveru vadilo. A to včetně polních a lesních cest. Jako, ne enduro styl, ale projede to všude. Úzké okresky plné zatáček, Alpské průsmyky i vedlejší cesty-necesty na Ukrajině zvládá Bawec s lehkostí a člověk má pocit, že si to navíc ještě užívá. Samozřejmě spousta pocitů, o kterých tady píši,  je zprostředkovaná Boženkou, protože mě nechce moc za řídítka pouštět. Ovšem z toho co vidím a z toho když si sem tam prohodíme stroje mi jednoznačně vyplývá genialita tohoto BMW. Dokonce když jsem kvůli zádům měnil Mazlika I za Mazlika II, byl Scarver mým velkým favoritem. Nakonec ovšem srdce rozhodlo jinak, ale bylo to jen o fous. 50 koní na 165 kg Scarvera je naprosto dostačující a nízká váha s nízkým těžištěm zaručují ovladatelnost horského kola. Opravdu nemám co bych téhle motorce vytkl. Spotřeba se ustálila kolem 3,5 litru na sto a gumy to taky skoro nežere. Zadní Pilot Road 2 je po cca deseti tisících tak na 75% životnosti. Taky zrychlení a elasticita je naprosto úžasná. Nedávno jsme zkoušeli takový malý test. Jeli jsme s Boženkou vedle sebe, oba na pětku cca 80km/h. Po domluveném signálu jsme oba dali plný plyn a světe div se, Ufoň se do 140 km/h držel bez ztráty pozice. Jak Bandit překročil 4 tis.ot. tak Báwu ujel, jako by Boženka zmáčkla brzdu. Ale uvědomte si, v jakých rychlostech se standardně člověk v provozu pohybuje. Při běžných rychlostech ne, že umí držet krok, ale umí ho i předepisovat. Takže ať mi někdo tvrdí, že jednoválec neumí jezdit rychle. Přední Brembo je stále excelentní a ABS si Boženka taky pochvaluje. Párkrát jí pomohlo při lehčích krizovkách. Mě zatím do řízení nehráblo. Je fak, že jezdím F klidu a navíc nechci rozbít motorku co není moje. Vibrace taky nevnímám jako negativum, avšak po přesednutí ze čtyřválu cítit jsou. To jakože ne že ne. Při vícedenních výjezdech si Boženka stěžuje na první den, kdy cítí po celém dni mravenčení v prstech. Od dalších dní toto však mizí. To je tak asi vše. Po skoro třech sezonách Ufoň stále baví, stále má punc vyjímečnosti (možná čím dál více) a stále je skvělým parťákem do pohody i nepohody a doufám, že to tak bude i do budoucna.