Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč nás to motorkaření tak baví.

3. 12. 2008

3,4,5,6….. otáčky letí nahoru a s nimi ruku v ruce adrenalin. Šedý had asfaltu se řítí pod kola, aby vzápětí, poctěn jejich dotykem, mizel v nenávratnu. Ze stromů podél silnice se stává zelená čmouha. Najednou zelenou kulisu protkl červený flíček. Zadní gumice kreslí černou čáru, nemilosrdně se blížící k boku červeného žigula. Okamžik, vteřina nebo celá věčnost? Zvuk bortícího se plechu a praskání plastů mizí ve tmě. Tma. Najednou ostré světlo. Chodba kterou procházím končí začátkem dlouhé řady lidí. Jak jsem zvyklej, nečekám, všechny předbíhám a docházím k velikým vratům. Svatej Petr zrovna táhne šichtu u nebeskejch vrat a povidá. „Můžeš mi říct, proč se vy motorkáři musíte pořád někam srát?“ Sklopím oči, mlčím a čekám co bude. Svatý Petr si mě měří přísným pohledem a potom praví. „ No nic, běž dál už tam na tebe čekaj.“ Brána se otvírá a já vcházím dovnitř. Kam? Sám nevím, ale to co spatřuji mi vyráží dech. Hned za branou stojí zlatostříbrná Busa a z díry v kapotě trčí šnek turba jako silikony Dolly Buster z malé podprdy. (mezi námi, pro tu by byla snad každá podprda malá) Nikde nikdo, jenom ve spínačce provokuje zasunutý klíček. Čekám, čekám, čekám a nic. „Alespoň si poslechnu zvuk“ říkám si a doufám že mě nikdo neseřve. Z roury ne nepodobné lešenářské trubce se line neskutečně krásný řev, podbarvený jekotem turba. Vrknu plynem. Nedá se nic dělat!? 3,4,5,6…… otáčky letí nahoru a na analogovém rychloměru dotírá ručička na číslici 400. Táhlá levá, opravdu hodně táhlá, skláním to až na stupačku. Proud jisker září za Busou a kola odhazují malé chuchvalce spálené gumy do sněhobílých peřin podél cesty. Vzápětí cítím jak zadní gumice nestíhá a mění trajektorii letu. Padám i s Busou do bílých chuchvalců které lemují cestu a zůstávám ležet. Najednou u mě zastavuje týpek s bílým plnovousem na bílé Ultra Glide se zlatými linkami a povidá „ nic ti není co? No není tohle ráj?“ a s hlubokým bubláním dvouválu mizí v dálce. Takže přece je Bůh motorkář. Zvedám nepoškozenou Busu. 3,4,5,6….. otáčky letí nahoru…………

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Není co dodat

(Lukáš FZ6, 24. 4. 2009 11:26)

Tak to je opravdu výjmečná představa ráje.Mám s toho pocit,že kdyby se to prezentovalo dostatečně veřejně tak by přibilo u cest plno nových pomníčků s motorkáři, kteří by s ůsměvem na tváři odcházeli na ono zaslíbené místo.Dovedeš si představit, že by záchranka oživila někoho z těchto snílků? Dostali by pěkně přes držku.No jen tak dál a moc se na ten ráj nespoléhej ať se náhodou místé vození na buse nemusíš nekonečně dlouho nahoře modlit a vzpomínat jak jsem tam dole jezdil na 750 suzance.