Oderští motorkáři

V dobách kdy naši tátové, s nudlí u nosu, ještě plácali bábovičky a Harley WLC mohl pouze smutně pozorovat mizející chromové rybiny třiapůly péráku, zrodil se nenápadný dělník ze kterého se postupem času stal národní hrdina. Událo se v roce 1953 kdy se na světě zjevila „kývačka“. Přímo vycházela z „péráka“ a rozepisovat se o konstrukci tohoto stroje by bylo nošení dříví do lesa. Vždyť skoro každý z nás má za sebou rozborku a sborku tohoto legendárního stroje, ať už v jakékoli kubatůře. Dnes bych se chtěl zaměřit na jízdní vlastnosti a provozní náklady. Ať už bylo napsáno cokoliv, pravdou je že brzdy jsou z dnešního pohledu nevyhovující až nebezpečné. Ovšem v době svého vzniku byly stejně špatné jako dnes. Trochu zlepšení přináší nové obložení a přebroušení bubnu, popřípadě použití modernějšího dvouklíče ale po pravdě, kdo by se s tím patlal. Vždyť my, co jezdíme na kývačkách jsme si už zvykli a brzdy hodnotíme jako dostatečné. Rám je hodně měkký a pojem vlnění Tě bude provázet takřka neustále. Výhodou ovšem je, že po menším kreši se dá srovnat heverem nebo kladivem, aniž by to mělo vliv na jízdní vlastnosti. Celá motorka je lehká a živá váha 130 kg je velice pozitivní číslo. Navíc je těžiště proklatě nízko a proto se může pyšnit velice slušnou ovladatelností. Před zatáčkou stačí pomyslet a motorka se bez nějakého násilí složí sama. Dokonce i při použití základních Barumek drží jak přibitá a není problém brousit stupačky. Na hrbolech i chrom z výfuků. Pří použití originálního bočního stojanu se ovšem možnost náklonu na levou stranu trochu sníží. Když se nebudeš bát, můžeš projíždět zatáčky s efektními jiskřičkami, nad kterými budou majitelé novějších strojů jen nevěřícně kroutit hlavou. Zátah motoru moc cítit není, protože se těžké klice do otáček nechce, ale jak se roztočí, jen tak něco ji nezastaví. Tato věta není určena pro pravověrné veteránisty.“ Tachometrová maximálka je někde kolem 120 km/h“ Hodně ovšem závisí na použití sekundárního kolečka. Když dáš 17 zubů, v šedesáti bude motor řvát jak Dolly Buster v akci, ale pocítíš i něco jako zrychlení. Při 20-ti zubech se budeš dýl rozjíždět, do kopce jezdit za dvě, ale motorka se Ti odmění již zmíněnou maximálkou a při turistice velice nízkou spotřebou. Abych nezapomněl. Při maximálce jsou vibrace na úrovni splašeného vibrátoru, takže to stejně zkusíš jednou a dost. A tím se dostáváme k provozním nákladům. Spotřeba se pohybuje od 2,6 l/100km (s báglama sedmdesátkou na dovolené) po cca 5 l/100km ( při použití 17-ti zubového kolečka a častému dorážení plynové rukojeti na doraz). Pokud chceš aby Ti motor chvíli vydržel, zapomeň na M2T oil. Vyplatí se připlatit za Castrol TT ( ten je nejlepší) nebo Shell Advance. S těmito oleji se taky interval dekarbonizace značně protáhne, protože díky kvalitním aditivům a detergentům se karbon skoro neusazuje. Motor při slušném zacházení vydrží cca 25 tis./km a následná GO vyjde (zvlášť při srovnání s japonci) opravdu na hubičku. Pro upřesnění: klika výměnným způsobem do 1500kč, výbrus s pístem cca 1000kč, ložiska včetně bronzů cca 500kč, kolečko do převodovky cca 50 až 800kč (podle toho jestli bude staré, nové a kde ho seženeš. Gumy od Mitasu stojí asi 800 kus a vydrží neskutečně dlouho, přičemž Tě v zatáčce slušně podrží. Řetěz se po natáhnutí dá zkrátit a slouží dál. Z toho všeho vyplývá , že motorka je nenáročná na peníze a to i v nákupu. Do začátku je to ideální stroj, i když po koupi Tě určitě nemine rozborky, jelikož kývačky ve špičkovém stavu se s cenou začínají dotahovat na stařičké japonce. Z důvodu stále nižšího počtu strojů v origo stavu doporučuji tunit pouze výbavou dodávanou na přání, jako je boční stojan, kostkované „rychlé pruhy“, nebo výplně zadních blatníků původně určených pro moto se side. Po otevření výfuku sice získáš zvuk rozzuřeného trabantu ale motorka vůbec nepojede. Když se o ni budeš starat, vydrží dlouho dělat radost.