Oderští motorkáři

Sedím v práci, kolem mě teče kořalka proudem a já si říkám, že už mám vlastně Mazlika dvě sezóny. Najednou mě přepadá chuť, jen tak napsat něco o tomto stroji. Trochu ho pochválit, trochu popřemýšlet, čím si mě získal, že i po dvou sezonách nemám potřebu měnit. Pokud máte náladu, pohodlně se posaďte, otevřete láhev dobrého vína a počtěte si pár řádků, se kterými můžete, i nemusíte souhlasit, případně se doufám alespoň trochu pobavíte.

Jak to všechno začalo?

Ano moje oblíbená první kapitola pohádky na dobrou noc. No, úplně jednoduše. Přišel čas, kdy jsem si řekl, že si pořídím motku né podle toho, který z kamarádů zrovna levně prodává, ani podle výhodné koupě z internetu, nýbrž podle toho, co budu chtít já. Co mě bude bavit. Po rodinné poradě, přepočítání financí potřebných na nákup kýženého stroje, jsem byl v pasti. Chybí mi na moji vysněnou Busu, ale na druhou v pořadí, GSXR 1000, už finance jsou. Dokonce oproti původně plánovanému modelu K1 jsou finance na K3. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že si můžu pořídit jednu z nejlepších silničních motorek na světě jsem se celkem zalek. Poté jsem si položil otázku, zdali opravdu chci máňu, která umí na jedničku překročit povolenou rychlost na dálnici a má omezenu maximálku na 299 km/h? Sakra, už jsem toho rozbil dost a opětovnou návštěvu nemocnice bych nejraději odsunul na neurčito. Ano, přiznávám, že jsem dostal strach. Můžete mě kamenovat, pranýřovat, myslet si cokoli, ale ve chvíli, kdy jsem na ni měl, jsem už ji vlastně nechtěl. No jo, to je sice hezký, ale co teďkom? V této cenové relaci je trh dostatečně zásoben strojkama všeho možného určení a ražení. Ne že bych se v motorkách nějak moc vyznal, moje kariéra na pionýru není dlouhá (i když soused mě nechal sednout na simsona a přes okno obhlídnout třipade Jawku), měl jsem dle recenzí a názorů majitelů vytypováno, co by se mohlo líbit. Nebudu se rozepisovat které všechny jsem vyzkoušel (no vyzkoušel jsem všechny co jsem chtěl) a proč jsem od nich nakonec upustil. Zaměřím se pouze na Mazlika.

Moje poprvé na SV bylo paradoxně na litru. V bazaru se nepodařilo 650 nastartovat, tak mi přistavili litra. No co už, je nachystaný a zahřátý, tak dem do něj. Po všem, co jsem slyšel, se chystám na brutální, dětipožírájící stroj. Klapnu za jedna a vyjíždím od bazaru na hlavní cestu. Dám přednost nějaké plechovce rozjíždím se a ….. no zatáhl jsem statečně, plechovka co jsem pouštěl se rozmázla a zmizela za mnou. Při tom všem se ještě zvedlo přední kolo do luftu. Sem se málem po…l. Todle je vážně zábavný. Rychle řadím za dva a opět tahám. Přední kolo má stále tendenci se odlepit. Sádra, řadím za tři a jelikož ke kulaťáku zbývá nějaký ten metr, tahám opět. Kolo se už nezvedá, pouze cítím jak se odlehčuje. Kulaťák, brzdy a do prava. Jo brzdy. Brzdí to. Jako modrý čtyřpístky to teda nejsou, ale vzhledem k určení stroje si myslim, že to není nejhorší. Při běžné jízdě tu věc ani nepotřebujete. Stačí v předstihu zavřít heft a zjišťujete, že do té křižovatky budete muset ještě přidat, jinak tam ani nedojedete. Jo, safra tahá to za pařáty jako čert. Není to jak sport, který zahučí potáhne a s otáčkama a rychlostí furt zrychluje a tahá snad víc a více. Todle je jiný. Tady člověk trhne heftem, udělá to duc duc a je to tam. Jasně, na dálnici to asi nebude nejrychlejší, ale chci strojek co mě bude bavit a né co bude na dálnici lítat intergalaktickou rychlostí. Na okreskách je to super. A ten zvouček. Dva laděný Vipery jsou dost hlasitý, aby si vás ostatní všimli, ale není to tak drastické, aby vám z toho dunělo v uších ještě půl hodiny po jízdě. Pětka, na tachu šedesát, proplouvám okrajovou částí Olomouce. Zvuk se mi mooooc líbí. Reakce na plyn taky. Dojíždím dva cyklisty. Současně se blíží konec obce. Vymáčknu spojku a vrknu plynem. Cyklisti skáčou přes svodidla. Jo, je to zábavný, dokonce moc. Ve městě pohoda, ale hlavně okresky, to je ta správná trať pro tendle druh motorky. Sedím na  SV 1000 S teprve půl hodiny a zjišťuji, že sem se regulérně zabouch. Syrovost tohodle rumpálu mě dostala a já ji chci. No jo, ale co provozní náklady? Hrůzostrašné skazky o spotřebě gum, řetězovek a benzínu mě vrací na zem. Bohužel, zrovna s mojí lepší polovičkou měníme oba zaměstnavatele a tak je riziko vyšších provozních nákladů nezanedbatelné. Počkám a zkusím 650. Pokud bude alespoň s půlky tak zábavné jako litr, není co řešit. Vracím se do bazaru a culím se jak malý Jarda. To je ten správný faktor, který musí z motorky sálat. Po sundání přilby se kouknu do zrcadla a vidím rozesmátej ksicht. Tak todle jsem hledal.

Jak dál? Problém jak sfiňa. Na Moravě není nikde Sv 650 na vyzkoušení. Čekám den, dva, tři, začínám být nervózní. Konečně. Opět v Olmiku v bazaru. Pán si mě nedůvěřivě prohlíží. Potvrzuji mu, že jsem ten, co si nechal vytáhnout půlku motorek ven, na všech se projel a pak nic nekoupil. No, co se dá dělat. Vytahuje luxusní SV a pro mne se opakuje poslední zážitek. Ne, přední kolo se nezvedá k nebesům. Ale potah je to slušný. Nad čtyři tisíce už jede moc pěkně a nad šest začíná opravdu utíkat. Nooo, pomalý to není. Taky elasticita je slušná. Můj test (šestka, padesát a  přidat) absolvuje bez ztráty kytičky. Samozřejmě v reálu, při běžném používání, si člověk kopne dva kvaltíky dolů, aby byla větší prča. Zvouček je opět libovej, oproti litru ale není tak úplně nasranej. Takže jo, charakter to má jak litr, akorát není tak divokej a provozní náklady budou asi nižší, takže jo, dem do toho. Podotýkám, že jsem nekoupil hned strojek  který popisuju. Byl sice luxusní a nenašel jsem na něm žádný vady, ale byl na mě drahý. Ano, nevešel se do mého rozpočtu. Musíme shánět jinde.

Po měsíci permanentního čučení do internetu a sjíždění tištěné inzerce objevuji jedno Sv kousek pod Práglem. Ne že by na Moravě nebyly, ale byly předražené, nebo ve stavu posledního tažení. Proběhla éé-mailová korespondence, poté telefonická domluva a už vyrážím s coopilotem. Je sice březen a teplota lehce kolem 12-ti stupňů, ovšem touha po stroji je silnější. Opět nebudu popisovat koupi, důležitější je, že Sv bylo ve stavu opravdu luxusním. To že kdysi leželo, není na závadu, jelikož to odnesly pouze trochu plasty a na ty, jak známo motorka nejezdí. Cesta Z5 probíhala po ose, tudíž bylo nutno naplánovat zpáteční trasu. Směr Praha a vrchem přes Hradec bude nejlepší. Bohužel coopilot v Praze trochu zakufroval a už najíždíme na hopsaštráse směr Brno. Protáhnout se městem bylo v pohodě a po vjezdu na highway objevuji první drobný nedostatek Sv. Ano, i přes to že sem prťavej (měřím 174cm), tak v rychlostech kolem 150 km/h začíná velmi statečně foukat. Stačí se však trochu sklonit a je klid a mír. Ideální cestovní rychlost na dálnici je ta povolená. A ještě ideálnější je na dálnici nejezdit. Což jsem pochopil už kolem města, kam se odstěhoval Hliník. Předjíždím coopilota a sjíždím z dálnice. Cesta se sice časově protáhne, ale zase bude zábavnější. Pravda, začátek sezony se sice blíží, ale ještě tu není. Nejsem rozježděnej a navíc začíná být kosa. Sem tam sprchne a cesta domů je fakt dlouhá. Kupodivu zadek, ruce, nohy, vše naprosto v klidu. Za Boskovicemi (kdo zná ví) trochu zrychluju a čekám (a čepuju) u Plumlova. Spotřeba cca 4l/100 km. Poslední úsek berem po dálnici, jelikož se opravdu připozdívá. Po příjezdu domů ještě svezu svou lepší polovičku a pak už jen slintáme nad ladnými tvary celokapotovaného SV 650 S.

Takže tak nějak proběhlo moje počáteční okouzlení V2. A teďkom to vezmem popořadě. Design.

Vzhled líbivě kopírujíci R1 se někomu líbit může a někomu ne. Opět to vezmu z čistě subjektivního pohledu. Jak sem řek, předek alá R1 je moc pěkný a je poplatný době vzniku. Celokapota v originálním provedení sedí na motorce jak zadek na hrnci a lehká linie stroje evokuje pocit, že máte co do činění se sportovní motorkou. Zadní dva pásky LED diodových světel  patří mezi nejhezčí zadní světla do dnes (spolu s první RSV).  Když na Sv přesednete ze čtyřválu (např. R1, GSXR) zjistíte, jak je úzká a taková jako by malá. Moje první pocity, když jsem jel delší štreku, bylo, sedím na moderní motorce a pode mnou to duní jak stabilák Slávia z filmu Na samotě u lesa. Taková kombinace moderny a rumpálu. To se člověku musí líbit. Teda aby si todle koupil. Zmiňované RSV mi připadlo v oblasti kolen ještě užší, ale na tom sem jen seděl, svézt se, jsem neměl možnost. Vzhled bych tedy hodnotil kladně, vypadá jak sport, což já osobně preferuji a pohodlná je jako klasická cestovně sportovní motka. Tím se dostáváme k posezu. Když sesednete z endura a sednete na Sv, bude vám připadat jako ukrutný sporťák. Když slezete ze sportu, bude vám připadat jako hypercesťák. Osobně bych posez přirovnal k CBR 600 F, nebo Thunderace / cat. Nevím jak to snáší vyšší postavy. Moje lepší polovička je ještě o cca 10čísel menší a při jízdě byla spokojená. Pouze hůř dosáhla na zem, což byl důvod pro výběr jiného stroje (viz. F 650 CS). Každopádně při mojí výšce jsou nohy i zadek v pohodě.  Pokud bych jezdil delší štreky po dálnici, asi bych pořídil gelové sedlo. Jenže já se dálnicím vyhýbám, proto neřeším. Při dlouhých jízdách občas bolí zápěstí. No skřípou se karpály. Ale je to lepší než bolest zad, kterou pociťuji na motkách se vzpřímeným posezem. Na sedle je dost místa, jak na protáhnutí se ,tak k vysedávání v zatáčkách. A ani potah moc neklouže. Vzadu to jde taky (zvláště když se nasadí kufr), ale raději sedím vepředu. Ještě  ke spolujezdci. Manželce chvíli trvalo než si našla ideální jízdní pozice pro různé styly přesunu. Nyní už ví a nemá problém usedět jak 300km, tak svižnější projížďku v zatáčkách.

Tak a teď motor. Technické data si najděte na internetu (www.suzukisv.cz) , tady jde o emoce. Líbí se mi ta traktoroidní síla. Než budu pokračovat, opět upozorňuji všechny, že vím jak tahá litrový supersport, případně chopper, nebo cestovní enduro. Neberte další řádky jako dogma, nechci Sv totiž srovnávat. Jen chci vyjádřit pocity, jaké mám z jízdy. Reakce na plyn mi přijdou takové bezprostřednější než na čtyřválu. Moc fajn je rozsah otáček, ve kterých se dá pohybovat. Je fakt že pod 4 tisíce se mu moc nechce, ale při jemném dávkování  plynu se sebere i z otáčkového sklepa. Jemně dávkovat plyn jde díky stříkačce úplně v pohodě a nezaznamenal jsem nějaké prodlevy, díry, či cukání. Naopak na hoře se vytáčí lehce a není problém držet ji do omezovače. Je fakt, že před omezovačem už nemá tu sílu a jde spíše o pocit než nějaké výrazné zrychlení. Na běžné ježdění je ideální pohybovat se mezi čtyřmi až šesti tisíci. Taky brzdná síla motoru je velice efektivně využitelná. Když jsem sjel Grossglockner a zastavil za mýtnicí, přední brzda byla pouze vlažná a to ve dvou lidech. Zadní moc nepoužívám. Stejně skoro nebrzdí a nevím, jestli to není tím, že se prostě nepoužívá. Jediné větší použití je při krizových situacích, nebo když zastavíte v kopci. Jinak přední brzda brzdí vcelku dostatečně. Když chce člověk rychle zastavit, musí vzít za páčku opravdu chlapsky. V tu chvíli se taky zanoří přední šavle více než je zdrávo. Ještě jednou podotýkám, toto člověk zaregistruje opravdu až v případě drobné krize. Na běžné ježdění, byť i svižnější, brzda stačí a věčné omílané měkké přední vidle taky neregistruji. O sportovním nasazení se bavit nebudem, není to sportovní motorka. V nižších rychlostech je ovladatelnost excelentní (na danou kategorii). Jakmile však člověk překoná cca 90km/h, je to horší. Stabilita je sice příkladná, taky do zatáčky se dá složit poměrně rychle, ale přehodit ji ze zatáčky do zatáčky chce sílu. Myslím si, že je to daň za cestovanější podvozek, jelikož váhově je na tom Sv velice dobře. V pomalých, technických pasážích si člověk užije každou zatáčku. Na stupačku jde rychle a sama. Taky podřazování ve vysokých otáčkách, společně s dobržďováním, je zábavné díky poskakování zadního kola. Tohle všechno, okořeněno o zvukovou kulisu způsobí, že se vám nebude chtít z vyjížďky domů. Ještě k těm rychlým, táhlým zatáčkám. Jak nasadíte stopu, tak zatáčku projedete. Ani nerovnosti Sv moc nerozhodí. Sv jede stabilně jak po kolejích a to je právě ten problém. Stabilita je totiž vykoupena pomalejším řízením. Teda v těch vyšších rychlostech. Na to si člověk musí zvyknout. Roli hrají taky zvolené pryže. Při koupi byly nasazeny rozdílné gumy, rozdílné tvrdosti. Celkem jsem se s řízením pral a při puštění řídítek se kolem 70ky projevilo silné kmitání. Po záměně za sadu Michelin Pilot Race zmizelo kmitání, taky se zrychlilo řízení a stabilita zůstala zachována. Vypadalo to, jako by mi někdo vyměnil motorku. Pořád se to ovšem nedá srovnat se sportovními stroji. Na sezonu mám nachystanou sadu Michelin Pilot Road 2, tak jsem zvědavý.

No a na konec oblíbená kapitola jež se zove náklady. Spotřeba benzínu se pohybuje od 3.8l/100km po 6.8l/100km. Průměrně (medián) 4.5l/100km. Nejnižší spotřeby jsem dosáhl při předpisové, defenzivní jízdě bez báglů a spolujezdce. Naopak nejvyšší spotřeba se ukázala při jednom dálničním přesunu ve dvou lidech, včetně plného kufru, textilních brašen a tankruksaku, rychlostí kolem 150km/h. Dlouhodobý průměr je ty 4.5l/100km. Řetězovka je po deseti tisících stále bez známek opotřebení a brzdové desky taktéž. Podotýkám, že nejezdím žádnou pilu, i když svižnému svezení se většinou nebráním. Pilot Racery vydržely (k mému velkému údivu) cca 7tis. Km. Vydržely by tak o tisíc víc, bohužel se ženil kamarád a při zadýmování něco vzorku ubylo. Ještě se přiznám k drobnému zvěrstvu. Gumy jsem sjel na plátno, což obvykle nedělám, tudíž těch 7tis. berte s rezervou tak 500km.

Závěrem. Jelikož jsou lidi, co neradi čtou, přikládám závěrečné hodnocení, kteréžto je vlastně shrnutím výše řečeného. SV 650 S je univerzální motocykl, který má velice zábavný motor. Ten kdo tvrdí, že japonská rejže nemá charakter, ať se přede mne postaví a specifikuje slovo charakter. Každá motorka má charakter a záleží na každém jednotlivém člověku, co mu vyhovuje. Kdo má rád hodné, potažmo dokonalé motorky, musí hledat jinde. Netvrdím že Sv je zlá, nebo nedokonalá, je to prostě motorka, jako každá jiná. Jenom má jiné vychování než většina čtyřválcové produkce.  Je taková syrová a při jízdě má člověk pocit, že to pod ním žije. O vzhledu ať si udělá obrázek každý svůj. Pro mě je krásná a ani v dnešní době kulatohranatých futuristických dýzájnů se za ni nemusíte stydět. Dá se na ní cestovat a taky blbnout. Navíc vás nesežere i s peněženkou a to se v dnešní době také počítá. No a perlička na závěr, kdo by chtěl novou, nemusí házet flintu do žita. Model SV 650 S  K13 se dá stále koupit, akorát by jste pro ni museli do Kanady.

                               Bacil